The vampire saga:Osobní stránka na adrese: zapisky.svet-stranek.cz

Naložila jsem poslední tašku do kufru mého auta a otočila se na mou rodinu.Elizabeth se na mně něžně usmála a objala mě.,,Budeš nám tu chybět,"povzdychla si a odklonila se.
,,Slib mi, že co nejdříve přijedeš." poručila mi mateřsky.
,,Jistě, přijedu hned, jak jen to bude možné." slíbila jsem jí.Spokojeně kývla hlavou.Elizabeth a Thomas mi dokonale nahradili mé dávno zemřelé rodiče.Anie, Ryan, Claire, Zac, Tanya, Saimon mi zase nahradili sourozence, které jsem nikdy neměla.Claire vystřídala Elizabeth v objímání.,,Někdy za tebou zaskočím." slibovala.,,Budeme si psát a volat jasný?"
,,Jasný." souhlasila jsem.Rozloučila jsem se se všemi a nasedla do auta.Zamávala jsem jim a vyjela na silnici směrem k Port Angeles.
Jela jsem už několik hodin, když jsem konečně uviděla ceduli ,,Vítejte v Port Angeles". Kousek za cedulí byla odbočka do lesa.Zabočila jsem na cestu a jela lesem.Asi po půl kilometru se přede mnou rozprostřela dvoupatrová vila, kterou mi věnovali Elizabeth a Thomas.Dala jsem auto do garáže a vystoupila.Z kufru jsem vytáhla nějaké tašky, které jsem si sbalila a zamířila na prohlídku domu.
Vyšla jsem po schodech z garáže a vstoupila do velké haly.Rozsvítila jsem světla a zůstala koukat s otevřenou pusou.Na zdech visely originály děl slavných malířů.Samotné zdi byly natřeny lehce krémovou barvou.Po pravé straně byla za velkými francouzskými okny velká louka obklopená lesem.Ve zdi naproti mně byla zabudovaná velká plazmová televize.Před ní stála bílá pohovka s nízkým černým konferenčním stolkem.U zdi pod televizorem stála malá skříňka s DVD přehrávačem a DVDéčky.Vedle byl vchod do kuchyně.Po mé levici byly široké schody vedoucí do prvního patra.Položila jsem tašku na zem a zamířila po schodech nahoru.Po cestě jsem si všimla dalších obrazů visících na bílých zdích.
V prvním patře bylo pět nádherných ložnic a u každé pohádková koupelna.Stejně tomu bylo i v druhém patře.Nechtělo se mi věřit, že v tomhle paláci mám bydlet sama.Vrátila jsem se dolů pro tašky a vyběhla do prvního patra.Zalíbil se mi tu jeden pokoj.Byl vymalován světlounce oranžovou barvou.U levé zdi stála vyšší šatní skříň se spoustou ramínek na oblečení.Položila jsem tašky na postel s květovaným povlečením a začala vybalovat oblečení, co jsem s sebou měla.Stačilo mi pár mých oblíbených kousků a to ostatní jsem si dokoupila.Hodilo se to mít hodně peněz.
Pověsila jsem těch pár kousků oblečení na ramínka, vytáhla z kapsy mobil a vytočila jsem Claireino číslo.Zvedla to po prvním zazvonění.,,Ahoj Bello!" vyjekla do telefonu.
,,Ahoj.Prosím tě neječ tak." zafuněla jsem do mikrofonu nasupeně.
,,Promiň," omlouvala se mi už normálním hlasem.,,Tak, jak si dojela?" ptala se mě dál.
,,Dobře," odpověděla jsem lacině.,,Mohla bys mi prosím tě dát k telefonu Elizabeth?Chtěla bych se jí na něco zeptat."
,,Jasně." souhlasila Claire a předala mobil Elizabeth.
,,Ano?" ozval se ze sluchátka jemný Elizabetin hlas.
,,Ahoj, Elizabeth," pozdravila jsem ji.
,,Ahoj, Bello.Tak, jak se ti líbí dům?" ptala se mě a v jejím hlase byla znát dětská zvědavost.
,,Hm, je vážně nádherný, ale jak tomu můžeš říkat dům?Vždyť je to velký, jako palác!" upozornila jsem ji.,,Proč jste mi neřekli, že budu sama bydlet v dvoupatrovém paneláku?" vytkla jsem jí dotčeně.
,,Tak promiň," pronesla provinile.,,Chtěli jsme tě překvapit."
,,Vždyť já jsem překvapená a příjemně, jen je mi trochu líto, že tu budu bydlet sama."
,,Neboj se," uklidňovala mě Elizabeth.,,Myslím si, že u tebe ostatní budou častěji, než by se ti líbilo." dodala ještě.
,,Dobře," souhlasila jsem pobaveně.,,Budu ve střehu."
Elizabeth se jen zasmála.,,Tak dobře Bello zase se někdy ozvi dobře?"
,,Jistě, zase se brzy ozvu.Tak zatím ahoj a pozdravuj je tam ty neposedy." rozloučila jsem se s ní a zavěsila.
Dovybalila jsem si věci a vydala se hledat nějakou knihovnu.Když bydlíte sami -a jako v mém případě nemusíte spát- je to nuda a pochybuju, že by si Elizabeth s Thomasem v tomhle paláci nezřídili alespoň jednu malou knihovničku.
Seběhla jsem schody dolů a rozhlédla se po hale.Byla tam.V rohu místnosti stála velká knihovna s obrovským množstvím knih.Nechápala jsem, jak jsem si jí mohla nevšimnout, když jsem to tu hned na začátku prošmejdila.
Došla jsem ke knihovně a přejížděla pohledem názvy na hřbetech knih.Nakonec jsem si vybrala knížku s názvem ,,Sladké sny" a uvelebila se sní na bílé pohovce v obýváku.Kniha byla poměrně tlustá, tak jsem začala číst.
Zbývalo mi pár kapitol do konce.Podívala jsem se na hodinky bylo půl osmé, takže jsem měla ještě půl hodinky čas než začne škola.
Nebe bylo zatažené takže jsem mohla klidně jít do školy.Zaklapla jsem knihu a vrátila ji zpět na místo.Z pokoje jsem si vzala tašku přes rameno a dala do ní mobil a nějaké peníze, protože jsem měla v plánu vyrazit po škole do nějakého knihkupectví ve městě a pro nové oblečení.Ještě jsem přihodila blok a propisku.Ze skříně jsem vytáhla můj oblíbený kousek.Tyrkysové tričko s tříčtvrtečními rukávy a šedé džíny.Natáhla jsem to na sebe a vyrazila směr garáž.
V garáži jsem našla ještě jedno auto pod plachtou.Bylo to nádherné černé Ferrary 911 Turbo.
Bylo naprosto božské, ale ve škole jsem na sebe chtěla přitáhnout co nejmenší pozornost, proto jsem na cestu do školy raději zvolila své zlaté Volvo a Ferrary jsem znovu přikryla plachtou.
Otevřela jsem garáž a vyjela na příjezdovou cestu.Garáž jsem za sebou zavřela a rozjela se do Forks.
Dorazila jsem deset minut před zvoněním.Parkoviště se hemžilo spoustou studentů. Zaparkovala jsem, zamkla auto a vyrazila do kanceláře.
Vešla jsem prosklenými dveřmi do recepce.Za stolem seděla mile vypadající starší paní s krátkými šedo-hnědými vlasy a s brýlemi na nose.Když mě uviděla, mile se na mně usmála a zeptala se: ,,Ahoj, co potřebuješ?"
,,Dobrý den jsem Isabella Swanová." řekla jsem a podala jí ruku.
Mou ruku přijala a stiskla.Trochu se zachvěla, když se dotkla mé ledové kůže, ale nepřestala se usmívat.,,Á, tak ty jsi ta nová," pokračovala dál.,,Jsem Grace O´Conelová." představila se mi a začala se přehrabovat v papírech, co měla na stole.Nakonec vytáhla tři papíry a s vítězným úsměvem mi je podala.,,Tak, tady je tvůj rozvrh hodin, mapka školy a tenhle papírek mi pak doneseš s podpisy všech učitelů.Učebnice ti dá každý učitel zvlášť." vysvětlila mi, co a jak.Ještě mi řekla číslo a kód od skříňky a poslala mě na hodinu.Poděkovala jsem jí a vyšla na chodbu.Hned u dveří mě zastavila nějaká dívka s dlouhými hnědými vlasy a bílými brýlemi, ve kterých vynikaly hnědé oči.
,,Ahoj," pozdravila mě nesměle.,,Já jsem Angela Weberová.Ty budeš asi ta nová viď?" zeptala se mě.
Oplatila jsem jí úsměv.,,Těší mě Angelo.Já jsem Bella." podala jsem jí ruku.Přijala ji a stejně, jako Grace i ona se zachvěla při mém doteku.
,,Jestli chceš, můžu ti tu dělat průvodkyni." nabídla se mi.
,,Díky, chtělo by to někoho, kdo se tu vyzná." přijala jsem její nabídku.Vesele se na mně usmála a hned začala.,,Dobře, jakou máš první hodinu?" zeptala se mě a nakoukla do mého rozvrhu.
,,První hodina biologie." oznámila jsem jí.
,,Fajn tu mám taky, tak pojď." řekla a táhla mě za sebou po chodbě.
Konečně jsme zakotvily v jedné učebně na konci chodby.Učitel si ve třídě srovnával papíry na stole.,,Dobrý den pane Keysne." pozdravila ho Angela.
,,Á, ahoj Angelo," usmál se na ni profesor.,,Koho mi to vedeš?" podíval se na mně.
,,To je Isabella Swanová pane profesore," odpověděla mu s úsměvem.,,To je ta nová." dodala ještě a zazubila se na mně.
,,No jistě Isabella," vzpomněl si.,,Vítám tě tu." řekl podal mi učebnice a podepsal ten papírek, co mi dala paní O´Conelová.,,Najdi si volné místo." řekl mi ještě a podal mi podepsaný papírek.
Angela mě chytila za ruku a vlekla mě za sebou do čtvrté lavice.Když jsme procházely kolem třetí lavice, ve vedlejší řadě jsem ucítila upíří pach.V lavici seděli dva kluci, upíři podle zlatavě hnědých očí.
Naštěstí si mě nevšimli, protože jsem si už v autě zamaskovala svůj upíří pach tím lidským a mé zlaté oči jsem si změnila na zeleno-šedé.
Zapadly jsme s Angelou do lavice a akorát zazvonilo.Profesor nám zadal udělat si výpisky z učebnice.Měla jsem to za chvíli hotové a začala jsem nenápadně pozorovat ty dva upíry.
Ten vpravo měl kratší blond vlasy, ostře řezané rysy v obličeji a štíhlou postavu zakrytou černým rolákem, ve kterém vynikaly jeho vypracované paže a šedými kalhotami moc mu to slušelo.
Upír vedle něj mě zaujal.Měl krátké světle hnědé vlasy rozházené do všech stran.Jeho vypracované břicho a paže obepínalo tmavě modré triko s dlouhými rukávy, které měl teď vyhrnuté k loktům.Oba teď o něčem tiše debatovali.
,,Edwarde," promluvil na toho druhého ten blonďák.,,Jak to, že nemůžeš číst myšlenky té nové?" ptal se ho udiveně.Co, to jako mluví o mně?Divila jsem se, ale poslouchala jsem dál,
i když jsem věděla, že poslouchat cizí rozhovory je neslušné.Prostě mi to nedalo.
,,Já nevím Jaspere." promluvil ten druhý. Á takže Jasper a Edward.,,Prostě do její hlavy nevidím.Nevím, co to způsobuje, ale frustruje mě to."
,,Já vím Edwarde.Cítím to z tebe." Na chvíli jsem je přestala poslouchat.
Takže, Jasper zřejmě umí vycítit emoce a Edward čte myšlenky.No moje rozhodně číst nemůže díky mému štítu, mám stěstí.
Už jsem je neposlouchala.Když Angela dopsala poznámky, začaly jsme si potichu povídat.
* * *
Na obědě mě Angela seznámila se svými přáteli: Taylorem,Danielou a jejím bratrem Deanem.
Dean s Taylorem na mně pořád okouzleně pokukovali.Dělala jsem, že to nevidím.
Úplně na druhém konci jídelny seděl Jasper a Edward a s nimi u stolu seděla ještě drobná tmavovlasá upírka, vysoká blonďatá upírka a obrovský svalnatý upír.Od Angely jsem zjistila, že ta tmavovláska je Alice a chodí s Jasperem.Ta blondýnka, Rosalie je s Jasperem dvojče a chodí s Emmettem -ten svalovec.Edward prý s nikým nechodí.
Docela jsme se rozpovídali.Občas jsem se podívala na Cullenovi.Edward se na mně díval přimhouřenýma očima.Zřejmě se snažil najít důvod, proč mi nevidí do hlavy.Snažila jsem se na něj moc nedívat, což bylo docela složité, protože jsem seděla čelem k němu.
,,Kam to koukáš Edwarde?"zeptal se ho Jasper a podíval se mým směrem.
Začala jsem si pohrávat s prstýnkem na ukazováčku.
,,Á, pořád nevíš, proč se jí nemůžeš dostat do hlavy?"
,,Nemůžu na to přijít. Hele, Jaspere, všiml sis, že zatím nic nesnědla?" zeptal se Jaspera.
Kruci.Ten Edward je až moc všímavej upír.Z tácu, který jsem si nandala, když jsme přišli jsem si nenápadně vzala jablko a kousek si ukousla.Fuj !!! Bylo to hnusný, ale spolkla jsem to.
,,Vyděls to? Jako by mě slyšela." pošeptal Edward Jasperovi.
Z poslouchání mě najednou vytrhla Angela.,,Tak přece jen si dostala hlad Bello?"usmála se.
Pokrčila jsem rameny a znovu se zakousla do toho odporného jablka.

Konečně skončila škola.Na parkovišti jsem se rozloučila s partou a vyrazila nakupovat.
Nejdřív jsem zajela do knihkupectví v Port Angeles.Koupila jsem si šest nových knih, odvezla jsem je domů a vzala si ještě pár set dolarů na nákupy v Seattlu.Ještě jsem se převlékla do černého trička s dlouhým rukávem a bílé chlupaté vestičky s kapucou. Kalhoty jsem si nechala.Pak jsem si z garáže vzala to černé Porsche a vyrazila do Seattlu.
Zaparkovala jsem v podzemních garážích velkého obchodního centra.Zamkla jsem auto a vydala se do prvního patra obchoďáku.
Zakotvila jsem v prvním značkovém butiku, který jsem uviděla. Vyzkoušela jsem všechno, co se mi líbilo.
Nakonec jsem si vzala šedou halenku bez ramínek, tmavě modré a černé šaty bez ramínek a skoro černé džíny, které byly na kolenou a stehně trochu rozpárané.
Pokladní koukala trochu zkoprněle, když jsem bez problémů vytáhla 360 dolarů, ale pak se vzpamatovala a dala oblečení do tašek.
Vyšla jsem z butiku a namířila si to rovnou do obchodu s botami.Hned, jak jsem vešla dovnitř,
ucítila jsem povědomý upíří pach.Automaticky jsem se rozhlédla.
Zpoza jednoho regálu s botami vyšla ta blondýna Rosalie a zase zmizela za jiným.
,,Super, takže jsou tu Cullenovi."posteskla jsem si v duchu a začala procházet a zkoušet boty.
Když jsem měla vybrané boty k šatům z butiku, šla jsem k pokladně.
,,Kolik to dělá?"zeptala jsem se prodavačky a vytahovala peněženku.
Za mnou se ozvaly kroky a vysoký hlásek.,,Rosalie ty boty se ti úžasně hodí k těm červeným šatům!"Asi Alice.
,,Ehm,"řekla rozpačitě prodvačka.,,250 dolarů."
Hlasy za mnou se ztišily. Pousmála jsem se a rychle jí zaplatila.Pobrala jsem tašky a vyšla z obchodu.
Tašky jsem si odnesla do auta a vrátila jsem se nahoru.
Zašla jsem do bižuterie, pak do kosmetiky a skončila v parfumerii.Tam jsem potkala Alici a Rosalii.
Vybírali nějaké značkové parfémy.Počkala jsem až odejdou, vzala mou oblíbenou vůni a šla ji zaplatit.
Když jsem vyšla z parfumerie, zahlédla jsem skupinku Cullenových stojící u schodiště do garáží.Kluci vypadali dost strápeně.Alice a Rosalie je ověnčily taškami a něčemu se chychotaly.
Nejednou mi zazvonil mobil.Podívala jsem se na displej.Claire.,,Ahoj sestřičko."ohlásila jsem se.
,,Ahoj!"vypískla Claire.,,Promiň, že jsem ti tak dlouho nezavolala."omlouvala se mi.
,,Claire, v pohodě.Byl to jenom jeden den, co jsme si nevolaly."uklidnila jsem ji.Cullenovi už zmizeli, tak jsem se vydala k autu.
,,Já vím, ale mně to přijde, jako týden."povzdechla si Claire.,,Moc se nám po tobě stýská Bell."
posmutněla.V pozadí se ozval mužský hlas.,,Voláš Belle?"zeptal se Claire.
,,Hm.Hele Bello Zac tě chce pozdravit."oznámila mi a předala mu mobil.
,,Ahoj sestřičko."ozval se.,,Jak ti jde škola?"
,,Ahoj.Škola je fajn zatím..."zarazila jsem se, protože vedle mého Porsche stáli Cullenovi a nakládali ty hromady tašek do aut.
,,Haló, Bello jsi tam?" ptal se Zac.
,,Jo jsem.Hele já vám ještě zavolám jo?"
,,Děje se něco?" ptal se rychle.
,,Né nic se neděje.Prostě vám zavolám později."
,,Tak dobře.Ahoj." rozloučil se se mnou Zac a já zavěsila.
Strčila jsem si mobil do kapsy a vydala se ke svému autu.
Cullenovi už o mně věděli, ale nedávali to nijak zvlášť znát, tak jsem si jich taky nevšímala. Odemkla jsem auto a do kufru nacpala poslední tašky.Pak jsem prostě nasedla, nastartovala a vyjela ven z garáží.
Super.Teď budou vyšetřovat, kde jsem vzala peníze na takový luxusní fáro.
Po chvíli jízdy jsem si všimla, že kus za mnou jede stříbrné Volvo.Sakra, teď mě budou ještě sledovat.Zamračila jsem se do zpětného zrcátka.
Rozhodla jsem se jet až do Port Angeles.Tam jsem se ještě zastavila v knihkupectví a koupila si ještě nějakou sci-fi knížku.Pak jsem se vydala domů.
Když jsem zaparkovala auto do garáže, odnesla jsem si nové oblečení do mého pokoje a naskládala ho do skříně.Pak jsem se rozhodla zavolat Claire.
Vytáhla jsem mobil z kapsy a vytočila číslo.
,,Bello?" ozval se Clairein hlas.
,,Ahoj ,Claire." pozdravila jsem ji a dívala se z okna.,,Promiň, že jsem to předtím ukončila.Byla jsem na nákupech." omluvila jsem se jí.
,,To je v pořádku." uklidnila mě.,,Zac si o tebe dělal starosti vlastně všichni si dělali starosti. Vážně se nic neděje?" ptala se.
,,No...Vlastně trochu." znejistěla jsem.
,,O co jde?" zjišťovala rychle.
Nadechla jsem se.,,Do školy ve Forks chodí ještě další upíři."
,,Co?" vyjekla Claire.
V pozadí se ozval Thomas.,,Dej mi jí Claire." Předala mu telefon.,,Ahoj, Bell.Pověz mi, jak se ti upíři jmenují.Myslím příjmením." vychrlil na mně.
,,Cullenovi." dostala jsem ze sebe.
,,To je dobře." zašeptal Thomas téměř neslyšně.,,Takže Cullenovi se už přistěhovali zpět?To jsem nevěděl." prohlásil už nahlas.
,,Jak to...Ty je znáš?" ptala jsem se ho zmateně.
,,Cullenovi jsou naši staří přátelé.Asi před osmdesáti lety se odstěhovali z Forks na Aljašku." vysvětloval mi.
,,Takže by nevadilo, kdyby zjistili, že jsem upír?" ptala jsem se ho pořád trochu zaskočená tím sdělením.
,,Myslím, že ne." řekl s úsměvem v hlase.,,Bello, dám ti Claire." řekl a znovu jí podal telefon.
,,Tak Bell, teď, když se to vyřešilo pověz mi, co pěkného sis koupila?" vyzvídala, jako malé dítě.
Tak jsem jí vyjmenovala seznam věcí z nákupu.Takhle jsem mluvila postupně se všemi.
V jednu ráno jsem to ukončila s Tanyou.Strčila jsem si mobil do kapsy, vytáhla jednu novou knihu, lehla si na postel a začal jsem číst.
Když byl čas jet do školy, oblékla jsem si nové černé tričko s krátkým rukávem, bílou vestičku, džíny a boty na podpatku.Popadla jsem tašku a dala do ní dvě nové knížky.Pak jsem nasedla do mého Volva -černé Porsche bylo opět přikryto plachtou-a vyjela ke škole.
V autě jsem si zmněnila barvu očí a zamaskovala svůj upíří pach.Rozhodla jsem se říct o sobě Cullenovým až po škole.
Když jsem přijela na školní parkoviště, Angela a ostatní už tam byli.Zaparkovala jsem a s taškou v ruce se k nim vydala.Koutkem oka jsem zahlédla Cullenovi.
,,Ahoj, Bello." objala mě Daniela s úsměvem.
,,Ahoj, lidičky." oplatila jsem jim všem úsměv.,,Tak jdeme na hodinu ne?" zeptala jsem se jich a sama se vydala do budovy.
Došla jsem ke své skříňce a přendala si potřebné učebnice do tašky.Když jsem skříňku zavřela, přispěchala ke mně Angela a táhla mě za ruku do třídy.
Takhle to šlo, až do oběda.V jídelně se mě Taylor ptal, jestli nemám hlad a jestli nechci jeho těstoviny.Fůj, těstoviny!
,,Ne, díky ,Taylore.Dneska mi není nějak dobře." vymluvila jsem se.,,Ještě si musím vzít něco ze skříňky.Uvidíme se pozdějc." řekla jsem a vydala se na chodbu.Nešla jsem ke skříňce, ale zamířila jsem na školní nádvoří.Bylo prázdné.Dnes bylo zataženo, ale teplo.
Posadila jsem se na lavičku u zdi budovy, vytáhla jednu novou knihu a začala si číst.K tomu jsem si pustila Mp3.
Se zvoněním začalo mrholit a vydrželo to až do konce vyučování.Ze třídy jsem odcházela poslední.Na parkovišti zbyly poslední dvě auta.Moje Volvo a červený Kabriolet.U něj stála Alice a Rosalie Cullenovy a povídaly si.
Když mě zpozorovaly, pousmály se.Oplatila jsem jim to a chtěla nastoupit do auta.
,,Počkej!" zavolala na mně Alice a doběhla k mému autu.,,Ty jsi Bella Swanová viď?Já jsem Alice Cullenová." podala mi ruku.Přijala jsem ji a stiskla.Její ruka nebyla tak horká, jako lidská měla přibližně stejnou teplotu, jako ta moje.
,,Jak jsem si myslela!" zašeptala -pro člověka neslyšně, pro mně akorát nahlas-Alice.
,,C-co, jak si´s myslela?" zakoktala jsem se zmateně.
Na chvíli zaváhala, ale pak se zase lehce pousmála.,,Bello, ty nejsi ani trochu člověk, že mám pravdu?" zeptal se mě.To už k nám došla i Rosalie.Taky se pousmála, ale trochu nervózněji, než Alice.
Těkala jsem pohledem z jedné na druhou.Pak jsem se zhluboka nadechla.,,Ne, já jsem...jsem...upír." vydechla jsem a odmaskovala svůj pach a oči.
Obě se překvapeně nadechly.,,Tohle je tvoje schopnost?" zeptala se překvapeně Rosalie. Přikývla jsem.,,Tohle a ještě mám psychický štít." kuňkla jsem a vrátila se zase do lidštější podoby.
Alice se zasmála.,,Nemusíš se nás bát.My ti nechceme ublížit." mrkla na mně.
,,Já vím Thomas mi říkal, že jste přátelé." umála jsem se na ně.
Koukaly s otevřenou pusou.,,Thomas a Elizabeth Reynoldsovi?Ti Carlisleovi a Esmeini přátelé?"
,,Odkud se znáte?" ptaly se jedna přes druhou.
,,No, Thomas, Elizabeth, Tanya, Simon, Anie a Ryan jsou moje rodina." vyjmenovala jsem je všechny.
Rosalie se zasmála.,,Počkej, až se to dozví ostatní a zvlášť Carlisle a Esmé!" šťouchla do Alice.
,,Už vydím ty jejich výrazy až se to dozví," řekla Alice se zastřenýma očima, které upírala někam za mně.,,Carlisle bude nejdřív vyjeveně koukat, a pak bude zvědavý, jako malý kluk." dokončila Alice a očima se vrátila do reality.
,,Jak můžeš vědět, jak bude reagovat?" zeptala jsem se jí udiveně.
Jen se na mně usmála.,,Bello, já vidím budoucnost víš?" řekla.Aha, no teď už tomu rozumím.
,,To je super!" široce jsem se na ni usmála.,,A co ty Rosalie?" podívala jsem se na ni.
,,Já nemám žádný zvláštní dar." pokrčila rameny s mírným pousmáním.
Alice se uchechtla.,,Jo až na to, že -jak jednou hrdě prohlásil Emmett- svou nezměrnou půvabností omračuje nejen jeho, ale také všechny ostatní muže."všechny jsme se rozesmály.
,,Ehm...holky?" pronesla jsem.Obě se na mně zvědavě podívaly.,,Kdy to chcete říct ostatním?"zeptala jsem se jich.
,,No," řekla Alice.,,Vzhledem k tomu, že Edward čte myšlenky, tak asi hned?" pozvedla obočí.
,,Zajedeš k nám a představíme tě ostatním." řekla Rosalie.,,Co je na tom?"
,,Nic, tak jedem, ne?" usmála jsem se na ně.
,,Pojeď za námi!" zavolala na mně Rose od svého auta.Sedla jsem si za volant a vyjela za Rosaliiným Kabrioletem.
Kousek za Forks jsme zahly na lesní cestu.Po kilometru se před námi objevil nádherný dům jen o trochu větší než ten můj.
Zaparkovaly jsme na příjezdové cestě a vystoupily.Z domu vyšel Emmett a Jasper.Když mě zaregistrovali, zarazili se a nechápavě koukali na holky.
,,To nepochopíte." řekly unisimo a otočily se na mně.,,Bello, tohle je Emmett a Jasper," řekla Alice a pokynula ke klukům, kteří nás strnule pozorovali.,,Kluci, tohle je Bella, ale to už víte takže my,"popadla mě Alice za ruku.,,jdeme dovnitř."dokončila, dala Jasperovi pusu na tvář a táhla mědo domu.Rosalie ji napodobila a šla za námi.
Vešly jsme do velké haly.Na bílé pohovce seděla tmavovláska a blonďák.Zřejmě Esmé a Carlisle.
Otočili se na nás o udiveně si mě prohlíželi.,,Carlisle, Esmé,"oslovila je Alice.,,Tohle je Bella Swanová." pokynula ke mně rukou.Dovnitř vešel Jasper, Emmett a hned za nimi Edward.
Alice si jich nevšímala a pokračovala.Mezi tím Carisle s Esmé vstali a představili se mi.
,,Carlisle, Bella je z Denverské smečky.Od Thomase a Elizabeth, pamatujete?" usmála se na ně.
Oba zůstali překvapeně koukat.První se zpamatovavla Esmé.Objala mě se slovy:,,Vítám tě u nás Bello!Jak se mají naši staří přátelé?" Vybalila na mně.To probralo i Carlislea.
,,Tak ty jsi ten nejnovější přírůstek, o kterém mi Thomas napsal po tom, co jsme se rozloučili." zkoumavě si mě prohlížel.Teď jsem se zarazila já.
,,Thomas vám o mně psal?Že se nezmínil." vrtěla jsem nechápavě hlavou.
,,No, průběžně mi psal o tom, jak se zlepšuješ nebo, co ještě musíš vylepšovat." ostvětlil to částečně Carlisle.
Koukala jsem nejdřív trochu vyjeveně, ale pak jsem se uklidnila.,,No tak o tom si s Thomasem ještě promluvím." pousmála jsem se nejistě.Za mnou se ozvalo slabé odkašlání. Edward. Otočila jsem se na něj s tázavým pohledem.,,Chci se tě zeptat jakto, že ti nemohu přečíst myšlenky?"
Zdá se mi to nebo je v jeho hlase nepatrně znát zoufalost?
Lehce jsem se pousmála.,,Divím se, že sis´ to ještě nepřečetl z Aliciny nebo Rozaliiny hlavy," pousmála jsem se na holky.Opětovaly mi úsměv a já pokračovala.,,Nemůžeš mi číst myšlenky, protože mám psychický štít." Edward na mně vykulil oči, ale hned se zase ovládl.
,,Hm," ozval se Carlisle.,,Thomas psal, že má nový člen jejich rodiny zajímavé schopnosti." usmál se na mně.
,,A to ještě není všechno!" vypískly nadšeně Alice a Rose.
Všichni kromě mně se na ně zvědavě podívali.Já jsem se jen nesměle pousmála.Holky si mi stouply každá z jedné strany.,,Noták, Bello, předveď něco." Rosalie po mně blýskla povzbudivým úsměvem a Alice se k ní přidala.Ostatní k nám stočili zvědavé pohledy.
,,Tak dobře." vydechla jsem.,,Jenom mi řekněte v koho." řekla jsem jim.Naše obecenstvo na nás vrhalo nechápavé a zmatené pohledy.
Rose se ke mně naklonila a šeptla mi do ucha tak tiše, že jsem to téměř neslyšela:,,Thomas."
Zazubila jsem se na ni a přikívla.Zavřela jsem oči a vybavila si obrázek Thomase když jsme se před pár dny loučili.Jeho hlas a detailní podobu.Podle toho, že se kolem mně ozvalo lapání po dechu jsem poznala, že se mi to povedlo.Za těch pár století jsem se své schopnosti naučila bravurně ovládat např.:při změně barvy očí mi stačilo jen mrknout a oči se mi změnily.
Otevřela jsem oči a podívala se na jejich překvapené tváře.Jen Alice a Rose se na mně křenily.
,,To je vážně pozoruhodné." ozval se jako první Carlisle.Jeho hlas zněl trochu nadšeně.
V tu chvíli mi v kapse zavibroval mobil.Vzala jsem na sebe zase svou podobu a řekla k ostatním:,,Omluvte mě." S těmi slovy jsem vytáhla mobil z kapsy a příjala hovor.
,,Ano?" zeptala jsem se.
,,Áááhóóój!" Na druhé straně se ozval dívčí křík.Rychle jsem ucukla od sluchátka a hned si ho zase přiložila k uchu.
,,Mohly by jste se troch stišit?" zprdla jsem je, ale byla jsem ráda, že je zase slyším.
,,Hou, nebuď hned taková," mírnila mě Claire.,,Máme, na rozdíl od tebe, slušné vychování a alespoň se ti ozveme a ty nás ještě okřikuješ!" durdila se.
Odfrkla jsem si.,,Nevím, kdo tady koho okřikuje, ale já jsem na návštěvě u Cullenových, tak bych očekávala trochu umírněnější chování."
Chvíli bylo ticho, pak se ozvala Elizabeth:,,Počkej!Nikam nechoď!" křikla a soudě podle zvuků někam odběhla.
,,Claire, kam to naše milá maminka šla?"zeptala jsem se mírně pobaveně.Cullenovi, všichni až na Alici, se při slově maminka zatvářili trochu překvapeně.
,,Šla pro Thomase!" odpověděla.Pobaveně jsem zakroutila hlavou.
,,Už jsou tady." oznámila mi Anie.
,,Ahoj Bello," ozval se ze sluchátka Thomasův hlas.
,,Ahoj Thomasi," pozdravila jsem ho vesele. ,,Poslyš, myslím, že by si s tebou někdo rád popovídal." podívala jsem se na Carlislea, který na mně poněkud vykolejeně hleděl.
Usmála jsem se a podala mu telefon.Trochu rozpačitě si ho ode mne vzal a přiložil si ho k uchu.Jakmile ušlyšel Tomův hlas, začal si s ním vesele povídat.
,,Pojď Bello popovídáme si." usmála se na mně Alice a vedla mě za ruku do patra.

Zbytek odpoledne jsme stávily povídáním a probíráním módních doplňků.Když se mě holky zeptaly na mojí minulost, začala jsem jim ne moc nadšeně vyprávět můj příběh.
,,Bylo mi sedmnáct let.Chodila jsem na obyčejnou střední školu v Londýně.Měla jsem nejlepší kamarádku Victorii.Všude jsme spolu chodily, bavily jsme se na zůzných zábavách a tak dále.Jednou mi Victoria řekla, že potkala úžasného kluka.Jamese.
Domluvily jsme se, že mi ho představí.Druhý den jsem slavila svoje osmnácté narozeniny.
S Victorií a jejím přítelem jsme chtěli jít do restaurace.
Bohužel nám řekli, že mají obsazené všechny stoly.
Rozhodli jsme se tehdy, že se budeme jen tak procházet po městě.Když jsme procházeli jednou tmavší uličkou, napadl nás gang vrahů a lupičů, kteří tehdy drancovali Londýn.James chtěl bránit Victorii, když jí jeden z těch chlápků chtěl odvléct, ale jiný z té bandy mu vrazil nějaký dlouhý rezavý nůž do břicha.Mně a Victorii zmlátili do bezvědomí.Probudila jsem se až v nemocnici.Byli tam se mnou moji rodiče.Řekli mi, že James nakonec podlehl svému zanění.Victoria a já jsme z toho vyšly s několika zlomeninami a modřinami a já s lehčím otřesem mozku.Victoria moc truchlila pro Jamese.Když nás propustili z nemocnice, byly jsme pořád spolu.Už jsme nechodily na žádné večírky ani do naší oblíbené restaurace.Do města jsme chodily jen vedne a to s doprovodem rodičů.Velkým obloukem jsme se vyhýbaly temným uličkám Londýna.Bály jsme se, že by nás to mohlo potkat znovu." Začala jsem si hrát s prstýnkem na ulazováčku.,,Několik týdnů po tom incidentu jsme se seznámila s jedím milým mužem.Jmenoval se Jonatan a byl o rok starší něž já.Milovala jsem ho nebo jsem si to aspoň myslela, ale ten vztah neměl s láskou nic společného.Teď už vím, že to bylo jen poblouznění.Když jsem ho představila Victorii, řekla; ,,Jak si mi to mohla udělat?" a utekla.Vůbec jsem ji nechápala, nevěděla jsem, o čem to muví.Chtěla jsem se jí zeptat, co jí vadí, ale už byla pryč.Ten den se už nevrátila domů.Prostě beze stopy zmizela.Bylo to jako by se propadla do země.Ten gang, který nás napadl, v ten samý den opustil Londýn a už se nevrátil.Policie si myslela, že Victorii unesli, ale nenašya se žádné stopy.Přišla jsem tehdy o jedinou přítelkyni, kromě mojí matky.Reneé Swanové.Hned po Victorii jsem k ní měla nejblíže," Při vspomínce na moji maminku jsem tiše vzlykla.Alice mě objala kolem ramen a Rosalie mě chytila za ruku.,,Po několika měsících mě Jonatan požádal o ruku," pokračovala jsem ve vyprávění.,,Tehdy jsem nadšeně souhlasila.Myslela jsem si, že spolu budeme šťastní, ale to jsem se šeredně spletla.Byla jsem blbá a naivní holka.Po pár dnech jsem zjistila, že se Jonatan schází se dvěma dalšíma holkama.Zřejmě jim napovídal to samé; že je šíleně miluje a chce si je vzít.Okamžitě jsem mu vrárila prstýnek a rozešla se s ním.Začal mi vyhrožovat, že mě zabije, když se k němu nevrátím.Ignorovala jsem ho.Sbalila jsem se a odešla zpět k rodičům.Posílal mi výhružné dopisy, ale já je trhala a vyhazovala do koše.Jednou jsem ho potkala, když jsem šla z procházky.Začal na mně řvát a nadávat mi.Řekla jsem mu, že vím o těch děvkách, se kterými se scházel," Uchechtla jsem se. ,,Začal se vymlouvat, že neví, o čem to mluvím, ale já věděla, že mi až moc dobře rozumí. Zátáhl mě do nějaké uličky a začal mě mlátit.Když si myslel, že mám dost, nechal mě tam.Ležela jsem tam docela dlouho a chtěla jsem být mrtvá.Celé tělo mě příšerně bolelo až jsem nemohla téměř dýchat.Pak jsem uslyšela nějaké hlasy.Nade mnou se objevila vyděšená tvář nějaké krásné ženy a vysokého muže.Říkali mi, že to bude dobré, a že mě tam nenechají umřít.Věřila jsem jim.Pak se ten muž sklonil k mému zápěstí a zakousl se do něj.Vykřikla jsem bolestí, která byla horší něž ta od mých zranění.Když se ten muž ode mě odtrhl, prostoupila do mě šílená bolest.Křičela jsem, ale nepomáhalo to.Ti lidé mě naložili do auta a někam vezli.Ta žena na mně pořád mluvila.Říkala mi, že budu v pořádku, jen to musím vydržet.A pak jsem omdlela.Probudila jsem se až v nějakém bílém pokoji.Hrozně mě pálilo v krku.Zvláštní bylo, že jsem viděla každou částečku prachu ve vzduchu a slyšela jsem až na nedalekou silnici.Ležela jsem na nějaké posteli a kolem mně stálo šest krásných lidí.Všichni měli zlaté oči.Dívala jsem se na tu ženu a muže, kteří mě zachránili.V tu chvíli jsem si je mohla pořádně prohlédnout.Vnímala jsem jejich krásu víc než předtím - a nebylo to jenom tím, že moje minulé vzpomínky byly jako v mlze.Instinkt mi napovídal, že je něco jinak. Usmála jsem se. ,,Ta žena a její manžel, kteří mě našli se mi představili jako Thomas a Elizabeth Reynoldsovi.Vysvětlili mi, co se ze mně stalo a jaká jsou pravidla atd.Byla jsem smutná z toho, že musím opustit rodiče, ale když jsem se začala ovládat,chodila jsem je každou noc navštěvovat, když spali.Maminka za spaní šeptala moje jméno a plakala.Trhalo mi to srdce, ale nemohla jsem jinak.Odešla jsem s mojí novou rodinou a stěhovala se z místa na místo." Vzpomínala jsem a pohrávala si s prstýnkem na pravém ukazováčku. ,,Jednou, když jsme zakotvili v Mexiku, projevil se u mně štít.Thomas z toho byl nadšený.Stejně jako ostatní.Anie mě začala učit zacházet se štítem, ovládat ho.Učila jsem se hzozně rychle.Rodina měla z mých pokroků radost.A já taky." usmála jsem se.
,,Asi po dvaceti letech, co jsme se odstěhovali z Mexika a dál cestovali po světě a usadili se v Jižní Americe jsem se jednoho dne z neznámého důvodu rozzuřila.V jednu vteřinu jsem seděla na pohovce a v obýváku a v druhou jsem vystartovala po Zackovi.Prali jsme se.A pak najednou vytřeštil oči a odskočil ode mně.Nechápala jsem jeho reakci.Pak jsem se podívala na sebe a úplně jsem zkameněla.Měla jsem na sobě to, co Zac, a když jsem se podívala do zrcadla v domě, vypadala jsem jako Zac.Byla jsem jeho přesná kopie.A tak se u mně projevila další úžasná schopnost.Celá rodina byla ještě více nadšená.Thomas nade mnou kroutil hlavou a prohlašoval, že je to zvláštní, Elizabeth se na mně usmívala a stále opakovala, že jsem mimořádná.I tuhle schopnost jsem se naučila rychle ovládat.Dál jsme žili šťastný a spokojený rodiný život.A nedávno jsme se usadili v Denveru.Je to asi rok, co jsme se tam nastěhovali.Thomas nastoupil do jedné právnické agentury, Elizabeth se stala patronkou dětského domova a já a moji sourozenci jsme nastoupili na místní střední školu.
Jednou se mi zachtělo zkusit se osamostatnit.Rodina mě v tom podpořila.Rozhodla jsem se přestěhovat do Port Angeles a chodit na Forkskou štřední.A tady jsem potkala vás:" ukončila jsem svůj dlohatánský živiotopis.
,,Páni!" vydechla holky.Jen jsem se usmála.Začaly jsme si povídat, a když jsem se podívala na hodiny, bylo už devět večer. ,,Jejda musím letět!" Zamířila jsem s holkama do obývacího pokoje.Carlisle mi podal telefon a poděkoval mi.Vypadal víc než spokojený.Rozloučila jsem se s nimi a vyrazila domů.
Doma jsem hodila tašku na křesko a zamířila do koupelny.Dala jsem si příjemnou sprchu, která mě uvolnila.Zabalená v osušce jsem vyšla z koupelny a otevřela skříň.Oblékla jsem si černé tepláky a tílko a zapnula notebook.
Přihlásila jsem se na Skype a s nadšením zjistila, že Claire je online.Klikla jsem na ,,volat" a čekala.Hned mi to zvedla a zapnula kameru.Povídaly jsme si až do rána a já tak položila rekord v nejdelším hovoru. :)
V šest ráno jsem si dala teplou sprchu, která mě skvěle uvolnila.V pokoji jsem si oblékla tmavě hnědé tričo s dlouhými rukávy a ošoupané úzké džíny. Ještě jsem rychle dopsala úkol z matiky, sbalila si věci a vyjela do školy.
Parkoviště bylo z poloviny plné.. Zaparkovala jsem na svém obvyklém místě. Angela už na mě čekala.
,,Ahoj, Ang.“ Usmála jsem se na ni.
,,Ahoj, Bello,“ oplatila mi úsměv. ,,Jdeme na hodinu?“ zeptala se.
,,Jo, jasně.“ Pousmála jsem se a vydala se za ní do školní budovy.
Chodba byla docela plná, takže nám trvalo trochu déle, než jsme se dostaly ke svým skříňkám. Když jsme se propracovaly do učebny biologie, zapluly jsme do lavice. Na stolech jsme měli připravené mikroskopy. Připravily jsme si věci a čekaly na zvonění. Po chvíli do třídy vešli Edward a Jasper. Jak jinak než krásně oblečeni. Od všech dívek ze třídy – kromě mě a Angely- se ozval okouzlený povzdech. Jen jsem nad tím pobaveně zakroutila hlavou.
Jasper ke mně zvedl pohled a lehce se pousmál. No jo čtenář emocí.  Edward následoval jeho příkladu a pak se oba za nás posadili do poslední lavice u dveří. Akorát zazvonilo a do třídy vešel učitel Moroni.
,,Tak žáci, dnes budeme pracovat s mikroskopem,“ řekl učitel.
Ó, jaký to postřeh. Zasmála jsem se v duchu. A já si myslela, že když máme před sebou mikroskopy, tak budeme louskat ořechy. Mezi tím učitel pokračoval.
,,Budeme zkoumat buňky cibule. Rozpoznejte je a pak seřaďte. Pár, který to bude mít jako první,“ Učitel udělal dramatickou odmlku a sáhnul do zásuvky stolu. ,,Vyhraje zlatou cibuli.“ Dopověděl a ukázal nám pozlacenou cibuli. Celá třída se pobaveně uchechtla. ,,Tak, dejte se do práce.“ Pobídl nás učitel a sedl si na židli.
Angela se ke mně naklonila a pošeptala mi; ,,Když Moroni přinese nějakou cenu, o kterou máme soutěžit, většinou to vyhrajou Culleni.“ uchichtla se.
,,Tak to bychom to měly změnit, co říkáš?“ Škodolibě jsem se usmála.
,,Jasně!“ šeptla rychle a daly jsme se do práce.
Měly jsme hotové dřív než Jasper a Edward. S Angelou jsme to odevzdaly a vrátily se do lavice. Když zazvonilo, učitel mně a Ang předal zlatou cibuli a my se smíchem vyšly ze třídy.
,,Páni! My jsme porazily Culleny!“ jásala Angela.
,,Jo a nebylo to naposled, věř mi.“ Smály jsme se.
Další hodiny rychle utekly a byl tu oběd. S Angelou jsme zamířily do jídelny. Když jsme vešly, od našeho stolu na nás mával Dean. Ang mě popadla za ruku a vedla mě ke stolu. Rozhlédla jsem se po jídelně a zastavila se na Cullenových. Alice se na mně usmála a zamávala mi. S úsměvem jsem jí to oplatila a posadila se vedle Daniely.
,,Ahoj. Tak jak se máte?“ zeptala jsem se jich s úsměvem.
,,Ahoj,“ pozdravila mě Daniela. ,,Celkem to jde a ty?“
,,Báječně.“ Protáhla jsem se.
,,Na biologii jsme porazily Culleny.“ Ang se usmála a vytáhla z batohu zlatou cibuli.
,,Wow!“ zasmál se Taylor, který si právě přisedl k nám. Vzal si od Angely cibuli a začal si ji prohlížet.
,,Bello, ty nebudeš jíst?“ zeptala se mě Daniela.
,,No… Já… Víš nemám moc hlad.“ Trochu jsem se zakoktala, což se mi zrovna často nestává.
,,Fakt?“ povytáhla obočí. ,,No to já mám hlad jako vlk.“ řekla Daniela a pustila se do salátu.
Chvíli jsem ji pozorovala, a pak jsem rychle
se znechuceným úšklebkem podívala ke stolu Cullen ů. Alice zvedla hlavu a s potutelným úsměvem mi naznačila, že mi strouhá mrkvičku. Vyplázla jsem na ni jazyk, ale pak jsem se usmála. Udělala na mně legrační obličej. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Najednou do mě Daniela drbla.
,,Ty se kámošíš s Alicí Cullenovou?“ ptala se mě rychle.
,,No, párkrát jsme se zapovídaly na chodbě," trhla jsem rameny.Podívala jsem se na Alici a ta se na mně poťouchle usmála.Zaksychtila jsem se na ni a dál si všímala jenom čmárání do skicáku.
,,Ukaž mi to, Bello," nakoukla mi přes rameno Daniela.
,,Ále, to nic není," řekla jsem a snažila se skicák schovat.Nepodařilo se.Vzala mi ho a začala si prohlížet moje čmáranice.
,,Páni, Bello! Tohle že nic není?Vždyť je to nádhera." vydechla Daniela a dál listovala.
,,Ukaž mi to," řekla Angela a vytrhla jí skicák z rukou.Zalistovala pár stránkami a vykulila oči.
,,Tak, tohle je boma!" ukázala na jeden výktres, který jsem malovala ještě v Denveru.Byla na něm Calire a Tanya.Seděly obkročmo naproti sobě na dřevěném zábradlí jedné chatičky, která patřila Elizabeth a Thomasovi.Opíraly se o dřevěné sloupky, hlavy měly natočené lehce z profilu, vlasy jim splývaly po ramenou a sledovaly, jak slunce mizí v dály za kopci.
,,Jo, no tahle je z těch docela povedených." pokrčila jsem rameny.
,,Docela povedených?" vyjekla Ang. ,,Vždyť je to dokonalý!" oponovala mi.
Jenom jsem pokrčila rameny a dál jsme se o tom už nebavily.
Vyučování uteklo jako voda a už jsem stála na parkovišti.Rozloučila jsem se s partou a nasedla do svého Volva.Doma jsem napsala esej na téma Romeo a Julie, najednou zazvonil zvonek, já na židli skoro nadskočila a během vteřinky jsem byla dole u dveří.Překvapilo mě, když za dveřmi stála Rosalie.Pozvala jsem ji dovnitř a zeptala se, jaký je její příběh.
Povídaly jsme si až do dvou do rána.Pak už Rosalie šla raději domů a já se přihlásila na Skype.Asi půl hodinky jsem hrála nějakou hru a po chvilce mi přišla žádost o přátelství. Podívala jsem se od koho je a byla jsem překvapena, když tam stálo, že je od Edwarda. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem to přijala.Pustila jsem si televizi, protože začínal můj oblíbený seriál Twilight sága a najednou mě vyrušil zvuk příchozí zprávy.
Podívala jsem se na obrazovku a trochu se zarazila.
,,Ahoj." napsal Edward.Chvilku jsem přemýšlela, jestli mu mám odepsat, ale nakonec jsem pozdrav opětovala.Seriál skončil a já se šla probrat do sprchy,tu však mě vyrušila další zpráva. Rychle jsem se usušila a zabalená v osušce jsem si přečetla zprávu: ,,Viděla jsi dnešní díl Twilight ságy?",v rychlosti jsem odepsala:,,Jo,viděla.Ty se na to taky díváš?"
Stiskla jsem Enter a čekala na odpověď.Asi po pěti vteřinách očekávaná odpověď přišla:,,Jo,dívám. A kdo by se nedíval? =D Jenom by mě zajímalo kde na ty nápady chodí.=)"
Ušklíbla jsem se a poslala pár chechtajících se smajlíků.A po chvilce přišlo:,,Chci se tě zeptat jestli bys se mnou zítra nešla na oběd. Ostatní jsou na lovu,ale já byl včera."

(MIMO PŘÍBĚH: OMLOUVÁME SE ZA ZPŮSOBENÉ VÝTLEMY =D NÁM DNES NĚJAK HRABE!!!!)

Po dlouhém rozmýšlení,které trvalo ani ne půl minuty jsem napsala:,,Jistě,budu se těšit."
Ne že bych do něj byla zamilovaná,ale docela se mi líbil.Celkem dost jsem sse na ten oběd těšila,dokonce tak moc,že mi posledních pět hodin uteklo jako voda a já měla co dělat,abych to do školy vůbec stihla.V duchu jsem si říkala,že mám štěstí,že nemusím jíst.V rychlosti jsem napsala pár posledních řádků do eseje a vyrazila do školy.
První hodinu mě čekala celkem nezáživná chemie.Druhá hodina už byla lepší,protože to byla samozřejmě biologie kam se mnou chodí i Edward.Hned jak jsem vešla do třídy cítila jsem jak na mě Edward kouká. Nevěděla jsem proč.?Sedla jsem si do lavice a začala si povídat s Ang.Po téhle hodině mě ještě čekala fyzika,ale pak už dlouho očekávaný oběd.A tak jsem se vydala do jídelny. V jídelně jsem se ještě zašla za Ang a partou:,,Ahoj Ang,hele já s tebou dneska nemůžu jít na oběd."
,,Proč?"odpověděla. ,,No...víš já... jdu na oběd s Edwardem."
,,COŽE???"Vyjekla na mě div nevyprskla pití co měla v puse.
A tak jsem ji začala všechno vyprávět:,,Takže,když jsem šla večer ještě na Skype,přišla mi žádost o přatelství s Edwardem.A já ji přijala.Pak jsme si psali a jedna z těch zpráv byla pozvánka na oběd."Dokončila jsem a čekala co na to řekne.
,,A je ti jasné,že se mu líbíš,Bello."
,,A proč bych se mu hned měla líbit?"
,,Protože ještě nikdy co studuje na týhle škole nemluvil se žádnou holkou kromě svých sester.Ještě nikdy nepozval žádnou holku odtud na rande!"
,,Ale tohle není rande... Vážně nikdy?"
,,Nikdy.A kdyby to nebylo rande byla by tu jeho rodina,nemyslíš?!"
,,To máš asi pravdu,Ang.Vážně myslíš,že se..."A v tom mě přerušila:
,,Pozor! Pan dokonalý si pro tebe už jde!!!" ,,Ang." Okřikla jsem ji.
Otočila jsem se a viděla,že k nám Edward vážně míří.Když dorazil,vzal mě za ruku a řekl:,,Ahoj,můžu vám Bellu dnes vzít?" ,,Jasně!" odpověděla Ang. Váhavě jsem se zvedla a odešla s Edwardem k jeho stolu. Pořád jsem musela myslet na to co říkala Angela a měla jsem celkem štěstí,že mi Edward nemůže číst myšlenky.A začali jsme si povídat o všem možném,ale nejvíc mě zajímalo jen jedno téma,to které mi do hlavy nasadila Ang.:,,Hele Edwarde,proč jsi mě pozval na oběd?"
,,No víš.."odpověděl.,,Já bych se o tobě chtěl dozvědět víc než vědí ostatní.Nějaké tajemství."
,,Aha!"Opětovala jsem odpověď.,,Jenomže já žádné tajemství asi už nemám.Všechno zmizelo s proměnou v upíra."
,,Vážně nic?"řekl Edward.
,,Zrovna teď mě nic nenapadá."řekla jsem a pátrala ve své hlavě dál.,,I když,něco by tu bylo."
,,Tak povídej!"řekl a já začala: ,,Pár let potom ,co jsem se proměnila v upíra začala jsem svou rodinou a jajich způsobem opovrhovat.Začala jsem je nenávidět."vyprávěla jsem svůj životní příběh,který znali jen členi mé rodiny.Edward se tvářil zaujatě a tak jsem vyprávěla dál:,,Odjela jsem tedy do Los Angeles a lovila lidi.Neměla jsem na to zabít nevinného člověka a tak jsem lovila jen kriminálníky.Úchyly,vrahy a tak.Žila jsem takhle asi tři roky.Během těch tří let jsem si začala uvědomovat jak byl můj dřívější život klidný a,že teď jsem jen odporné monstrum.19.září roku 1942 jsem se s prosíkem vrátila k rodině a měla jsem velké štěstí,že mě vzali zpět.No a od té doby lovím jen zvířata."dořekla jsem a od Edwarda jsem uslyšela jen obdivuhodné WOW:,,Pání,to je něco obdivuhodného." ,,Já si to memyslím Edwarde!!!!Byla jsem zabiják,monstrum!!!"
,,Víš,já taky jeden čas Carlislem opovrhoval" řekl a po chvíli pokračoval:,,Žil jsem společně s Rosalie.Mysleli jsme si,že k sobě patříme,ale po roce a půl jsme poznali,že ne.Dalšího půl roku jsme spolu ještě žili a dál lovili lidi.Když jsme se definitivne rozešli,došlo nám,že nemůžeme zabíjet nevinné lidi,ikdyž to všichni ostatní upíři dělají."dořekl a já hlasitě vydechla a zeptala se:,,Edwarde,jaký máš vlastně schopnosti?"
,,Já umím číst myšlenky a astrální projekci.A co máš ty za schopnosti?"
,,Já mám měnění podoby,hlasu barvy očí a pachu.Ještě mm taky štít.Proto mi nemůžeš číst myšlenky,víš."
,,Tak v tom je ta záhada."
Zrovna když to dořekl,koukla jsem se na hodinky a i když jsme měli ještě 15 minut čas,řekla jsem:,,Edwarde já už radši půjdu za Angelou na hodinu."
,,Aha,tak děkuju za krásný oběd s tak příjemnou společností.Měj se.Ahoj!"řekl a já odpověď opětovala:,,Tak..Ahoj!"
Cítila jsem jak se na mě dívá polovina jídelny a určitě i Edward.Radši jsem trochu zrychlila a snažila se nemyslet na ten oběd.Po hodině tělocviku přišel konečně konec vyučování a já se mohla vydat domů.Doma jsem běžela do ledové sprchy a pak si zapla televizi.Sice šel můj oblíbený seriál,ale já pořád musela myslet na ten oběd s Edwardem.Vrtalo mi hlavou proč mě na ten oběd pozval zrovna když je jeho rodina pryč.V ti chvíli zazvonil telefon a já skoro nadskočila.Zvedla jsem ho a ozval se Elizabetin hlas:,,Ahojky Bells!"
,,Ahoj Liz!"opětovala jsem pozdrav.
,,Jak se máš?"
,,Dobře Liz,a co vy?"
,,Taky dobře,ale stýská se nám po tobě.V Denveru je hezky,tak jsme se šli všichni projít."
,,Aha,já před půl hoďkou přišla ze školy."
,,A co je novýho ve škole?"
,,Představ si,dneska jsem byla s Edwardem na obědě!"
,,Vážně?A o čem jste si povídali?"
,,No o tom,jak jsem ve 40-tých letech od vás odešla..."
,,A co na to řekl?"
,,Jen to,že jeden čas s Rosalie taky lovili lidi."
,,Aha.Dáš mi prosím k telefonu Carlislea?"řekla.
,,Liz,já ti ho dát nemůžu,protože jsou s rodinou,kromě Edwarda na lovu."
,,Takže si byla s Edwardem na obědě úplně sama?"
"Páni" ozvalo se z pozadí.Jelikož jsem musela napsat ještě tři eseje a jít si koupit do města,ukončila jsem náš telefonát:,,Liz já už budu končit.Pozdravuj všechny a řekni jim,že se mi moc stýská a že je mám moc ráda.Zase zavolejte a přijeďte brzy."
,,Tak dobře Bello.Ty taky pozdravuj Cullenovi.Máme tě rádi.Tak ahoj a měj se Bello."Zavěsila a ve zlomku vteřiny jsem byla nahoře v pokoji a v ruce měla tužku a sešit.Začala jsem psát první esej,pak druhou a nakonec třetí.Byl ještě čas jet do města,a tak jsem se vydala do Seattlu.V butiku Dolce and Gabbana si vždy vyberu něco pěkného a poté co jsem dojela do obchodního centra Shoping to Seattle,vydala jsem se rovnou do oblíbeného butiku.Koupila jsem si překrásné džínové kraťásky s tílkem bez ramínek a volné dlouhé kalhoty s tričkem,které mělo nařasené rukávky a výstřih.Ještě jsem se koukla do Lyndexu a Papionu,ale nic jsem si nevybrala.Už jsem se chystala jít do auta,ale uviděla jsem dokonalé boty na podpatku ve vytríně.Okamžitě jsem si pomyslela:"Ty musím mít"A šla si je koupit.Byly dokonalé,hned v autě jsem se převlékla do volných kalhot a nařasené tričko a samozřejmě ty nové boty.Dorazila jsem domů a viděla otevřené dveře.Lekla jsem se,že mě vykradli,ale zpozornila jsem a po chvilce se u dveří objevil Edward.Oddechla jsem si a ve chvilce jsem byla u něj.Když jsem se na něj koukla,jak na mě "čumí" uvědomila jsem si,že jsem celkem odvážně oblečená v těch nových věcech.
,,Ahoj Edwarde." řekla jsem a čekala kdy odpoví.,,Ehm...Ahoj Bello." po chvilce opětoval.
,,Můžeš mi říct co děláš v mém domě?!"začala jsem na něho doléhat se zvýšeným hlasem.
,,No bylo odemčeno,a tak jsem vešel dovnitř a když jsem zjistil,že tu nejsi,chtěl jsem na tebe počkat a pak si popovídat o jedné důležité věci."
,,Aha." řekla jsem udiveně.:Tak jdeme dovnitř,nebo si chceš povídat venku?"
,,Jasně,pojďme dovnitř."
,,Už se ti vrátila rodina z lovu?"zeptala jsem se zaujatě.
,,Ne,ještě ne.Mimochodem dneska ti to moc sluší Bells." řekl a šibelsky se usmál.
,,Děkuju.Tak o čem si se mnou chtěl mluvit?"otázala jsem se opatrně.
,,Takže.Chtěl jsem s tebou o tom obědě.",,A?" odpověděla jsem.
,,Víš,líbíš se mi Bello." ,,Edwarde..."řekla jsem udiveně. Vzal mě za ruku a pomalu mi vyprávěl.:,,Bello,čekal jsem na tebe 100 let!I Alice tě viděla se mnou.Nechci tě ztratit,ale jestli se ti nelíbím,tak klidně běž."dořekl a já na něj jen tak,prostě bezmyšlenkovitě koukala.Asi po dvou minutách jsem se vzpamatovala,ale Edward už odcházel.,,Edwarde...Miluju tě!" Pomalu se otočil,oči mu jen zářili a okamžitě byl u mně.:,,Já tě taky miluju Bells!" Přiblížili jsme se k sobě a začali se líbat...Ještě asi půl hodiny jsme seděli na gauči u sebe v objetí a dívali se na televizi.Po chvilce nás vyrušil telefon.:,,Haló,kdo je to?" zeptala jsem se.,,Ahoj Bello,tady Esmé.Řekni Edwardovi,že ho tu potřebujeme." ,,Ale jak...Alice.Jo,jo řeknu.Tak ahoj!",,Ahoj." řekla a zavěsila.
,,Edwarde,volala Esmé.Máš už jít domů.Prý tě potřebují."
,,Hm...Neboj se.Já se ještě dneska večer vrátím.Miluju tě."
,,Já tebe taky."Ještě jsme si dali rychlou pusu a on vyrazil.
Zabouchla jsem za ním dveře,opřela se o ně a chvilku jsem tam jen tak stála v tom novém oblečením a hlavou v oblacích.Pořád jsem musela myslet na to co mi řekl:"Bello,čekal jsem na tebe 100 let!I |Alice tě se mnou viděla šťastnou." Bože, já jsem tak dokonale šťastná. Jako bych až teď byla úplná,uzdravená po proměně v upíra.Vždycky jsem měla pocit,že mi něco chybí.Teď už ho nemám.Když jsem se konečně odhodlala jít se převlíknout,zahřmělo tak hlasitě,že jsem se i já lekla.A to je co říct.Vylítla jsem nahoru do pokoje a vzala jsem si pohodlné tepláky a tričko s dlouhým rukávem.Srdce jsem cítila až v krku.Čapla jsem ještě i měkounký dlouhý svetr a šla si sednout k televizi.Nemohla jsem se ho dočkat.Doufám,že přijde brzo.Asi v půl osmé večer jsem u dveří uslyšela rachot."Konečně je tady!"pomyslela jsem si a utíkala otevřít.Samozřejmě,že to byl Edward.Hned jak jsem ho uviděla,objala jsem ho okolo krku a dala mu asi 10 pusinek.Chytli jsme se za ruce a šli dovnitř.Sedli jsme si na gauč a začali jsme se vášnivě líbat.Tak vášnivě,až mi hořeli uši.Najednou mi položil ruce na ramena a zadíval se mi hluboce do očí.Věděla jsem co tím chce říct a já přikývla.Vzal mě do náruče a odnesl mě do ložnice.Položili jsme se na postel a začalo opět vášnivé líbání a pomalé vslékání.Po vslečení do mě opatrně vnikl a já cítila tu dokonalou a naprosto ochromující slast.Nedokálaza jsem se ovládnou a po chvilce sebepoznávání "to" začalo být drsné.
* * *
Ráno jsem se probudila brzo,protože je pátek,a to znamená,že ještě dnes musím do školy.Vzala jsem si na sebe jen župan a šla hledat Edwarda.Došla jsem do koupelny a pak zašla do koupelny,protože byla puštěná sprcha.
,,Edwarde?"
,,Dobré ráno lásko."
,,Dobré ráno.Musím si chvátnout. Dneska je ještě škola."řekla jsem a začala si čistit zuby.
,,Já budu za chvilku."
,,Zas tak moc nechvátej.Já se zatím obleču."vyplivla jsem vodu a šla zpátky do pokoje.V pokoji jsem si oblékla černé tílko a na to károvanou košili,ještě modré džíny a červené kecky.Sešla jsem dolů a tam už na mě Edward čekal připravený jít do školy.Rychle jsem vzala batoh a bundu a nasedli jsme do jeho auta.Chvíli bylo ticho,ale pak se mě zeptal:
,,Líbilo se ti to včera být se mnou?"
,,Jistě,že se mi to s tebou líbilo.Miluju tě."odpověděla jsem.
,,Takže,teď spolu asi tak nějak chodíme,ne?"
,,Jo...Chodíme."
,,Taky tě miluju Bello."
Dorazili jsme do školy,Edward mě jednou rukou objal a vešli jsme do třídy biologie.Všichni na nás koukali s otevřenou pusou.Sedla jsem si vedle Angely a ta se hned začala ptát:
,,Ty chodíš s Edwardem Cullenem?"
,,Jo,chodím."řekla jsem a pak zazvonilo.Konečně skončila hodina a já mohla jít na angličtinu,kde sedím s Edwardem.Ve třídě jsem si sedla a pozdravila.:
,,Ahoj."A Edward:
,,Ahoj,pojď ke mě."Objali jsme se a zazvonilo.
,,Tak,zatáhněte žaluzie,jelikož se budeme dnes dívat na klasiku:Romeo a Julie."oznámil profesor.Pustil video a my s Edwardem si sedli do objetí.Po chvilce sledování Romea a Julie jsme si začali povídat.:
,,Edwarde,kdy ses vlastně narodil?"zeptala jsem se ho.
,,Narodil jsem se 22.4.1901 v Houstonu."odpověděl.,,A kdy ty?"
,,Já jsem se narodila 13.září 1905 v Los Angeles."řekla jsem a dál se ptala.:
,,Moje rodina mě proměnila v roce 1925,to mi bylo 20 let.A kolik bylo tobě když tě Carlisle proměnil?"
,,Mě bylo 19 let a v Houstonu vypukla epidemie španělské chřipky.Já a moje matka jsme pomalu umírali a matka těsně před smrtí požádala Carlisla,aby se o mě postaral.On věděl,že když mě nepromění,zemřu.A tak mě proměnil."dopověděl.
,,Páni.Asi se ti stýská po rodičích,co?"
,,Jo,stýskalo se mi.Teď už to není tak hrozné,protože mám tebe.Miluju tě."
,,Já tebe taky Edwarde." a v tom nás přerušil profesor.:,,Slečno Swanová,pane Cullene,jsme rádi,že jste se našli,ale prosím,buďte už potichu."
,,Jistě,pane profesore."odpověděli jsme unisóno.
Posledních 15 minut jsme už mlčeli a pak konečně zazvonilo.Ještě hodinu a hurá na oběd.
,,Bello,sejdeme se na obědě?Půjdeš zase k nám,jestli ti to nevadí."
,,Proč by mi to mělo vadit?!"usmála jsem se na něj.,,Budu se těšit.Tak zatím."a odešla jsem na hodinu tělocviku.Po hodině jsem se omluvila Ang a rychle zamířila do jídelny.V jídelně jsem se rozhlédla,když jsem uviděla Cullenovi,rozešla jsem se k nim.Alice a Rose mě zahlédly jako první a hned mi mávali.
,,Ahoj holky."
,,Ahojky,nová členko rodiny."
,,Jo."sedla jsem si vedle Edwarda a holky začali mít opravdu otravné otázky.:
,,Hele,Bello,proč se..."nestihla dořict a Edward ji okřikl.:
,,Alice,tady ne.Né před všema!"
,,No jó,Edwarde.Bello já se s tebou odpoledne sejdu,jo?"
,,Tak dobře Alice."Ještě jsme si povídali o tom,jak fungují naše schopnosti a pak už jsem já šla domů a ostatní ještě zpátky do školy.Já mám pátky ze všeho nejradši.Už jen kvůli tomu,že mám jen tři hodiny.Doma jsem se převlékla a rychle uklidila ložnici a obývák,než přijde Alice.Naštěstí jsem to stihla.
,,Ahoj Alice."pozdravila jsem po otevření dveří.
,,Ahoj Bells,potřebuju s tebou něco probrat."dořekla a sedla si na kraj pohovky.
,,O čem se mnou chceš mluvit?"zeptala jsem se.
,,O včerejší noci s Edwardem."řekla.
,,Aha.Tys to všechno viděla,viď?"
,,Jo,viděla.Ale teď,po tý noci jsem uviděla ještě něco."odpověděla atrašidelně.
,,Co si viděla,Alice.Řekni mi to!"
Protočila papenky a nakonec odpověděla:
,,Viděla jsem tvoji a Edwardovu ... svatbu.Bylo 16.června.A ještě něco..."
,,Co Alice?Co jsi ještě viděla?"vyjekla jsem na ni.
,,Byla jsi těhotná Bello,těhotná!"
Jen jsem otevřela pusu a po chvilce jsem se rozběhla k zrcadlu.Pomalu jsem si vyhrnula tričko a,přísahám bohu,něco se uvnitř mně pohlo.
,,Alice!Jak se to jen mohlo stát?Vždyť to byla jen jedna jediná noc!"
,,Jo,jedna noc,ale zřejmě dlouhá a vášnivá,Bells."
,,Ví už to Edward?"
,,Řekla jsem mu jen to o svatbě,ale o tvém těhotenství neví.Musíš mu to říct Bello."
,,Já vím.Já mu to dneska řeknu."
,,Tak dobře.Já už půjdu.Měj se Belly.Hlavně mu to řekni.Pa"
,,Ahoj!"opřela jsem se o dveře.Po chvilce jsem rozběhla,skočila na gauč a rozbrečela se.V duchu mi běželo:
"Božínku,já jsem těhotná,za tři měsíce se budu nejspíš vdávat a to všechno kvůli jediný noci a dokonalému klukovi.Né,že by mi to vadilo,ale je toho na mě za jednu noc nějak moc."
Během chvilky mé paniky se ozvalo klepání a když jsem neotevřela,Edward vtrhnul dovnitř a zamířil ke mě.
,,Bello?Bello!Co ti je,miláčku?"
Otočila jsem se se zoufalstvím ve tváři a řekla:
,,Jsem těhotná Edwarde!Těhotná!"
,,Co,cože?!"Proč mi to Alice neřekla?A jak se to mohlo stát?"začal se nesmyslně ptát na všechno možné a rychle chodit sem a tam po místnosti.
,,Já nevím.Alice to viděla v noci."
,,A co všechno vlastně viděla?"zeptal se mě.
,,No,prý naší svatbu a to,že se budu vdávat těhotná."
,,Ou.To jsem ti asi život pěkně zmařil.Určitě si neměla v plánu zůstat ve Forks a být vdaná za mě a čekat se mnou dítě."
,,Když řeknu,že ne,lhala bych.Edwarde já tě miluju! I kdyby to znamenalo zůstat tu navždycky,tak tu zůstanu."řekla jsem najvášněji za celý svůj život.
,,Já tě taky miluju Bello.A už teď i to mrně v tobě."
,,Jo,já už ho mám taky ráda."řekla jsem a pustila televizi.
Edward si sedl vedle mě a objal mně.Asi po hodině jsem se rozhodla jít si nachvilku lehnout.:
,,Edwarde já jsem unavená.Půjdu si na chvilku lehnout."
,,Dobře,mám jít s tebou lásko?"
,,Ne,já to zvládnu."
Ještě jsem si došla do ledničky pro krev,dala ji do hrnečku a šla si odpočinout.Nahoře v pokoji jsem se převlékla,vypila tu krev a lehla jsem si.
* * *
Ráno mě probudil Edward a řekl:,,Dobré ráno,lásky moje."
,,Dobré ráno."
,,Chci ti navrhnout,jestli bys se mnou dnes šla na večeři..."
,,Hmm,jistě,proč ne."usmála jsem se.
,,Jo a ještě máš zajít za Carlislem na kontrolu."
,,To máš pravdu.Hned dneska tam zajdu.Půjdeš se mnou?"
,,Samozřejmě."odvětil.
Oblékla jsem se,učesala a nasedla jsem do Edwardova Volva.Během 15-ti minut jsme byli u nich doma.Alice s Rose nás už čekaly.
,,Ahoj lidi."
,,Ahoj."pozdravila jsem.
,,Carlisle je nahoře v pokoji.Už na vás čeká."
,,Díky Rose."odpověděl Edward.
Vyšli jsme nahoru a já si sedla do nemocničního křesla.
,,Ahoj Bello.Já ti teď udělám ultrazvuk a kouknem se na vaše miminko."vyhrnula jsem si tričko a nestačila se divit.Břicho mi vyrostlo za jednu noc nejmíň o 5 centimetrů.Carlisle přiložil kamerku namazanou gelem a já sebou cukla,jak to zastudilo.A pak už jsme uviděli naše krásné děťátko.Chytli jsme se s edwardem za ruce a usmáli se na sebe.Ten okamžik byl dokonalý.
,,Carlisle,jak to,že mi břicho vyrostlo tak rychle jen přes noc."vyptávala jsem se.Chtěla jsem o svém děťátku vědět všechno.
,,Takže Bello.Tohle dítě,ten plod není lidské.Jelikož je dvou upírů,poroste hodně rychle.Kdy si zjistila,že si těhotná?"
,,Včera,když mi to řekla Alice."
,,To bylo 15.května,tak nějak okolo 20.června budeš rodit."
,,Páni,to je to tak rychlé?!"
,,Ano je."dořekl.
,,Neboj.Já s tebou budu celou dobu."řekl Edward.
,,já se nebojím.Jen mě to překvapilo.A Carlisle,dá se už zjistit co to bude?Jestli holka nebo kluk."
,,Na to je plod moc malý.Ale během týdne si myslím,že už to půjde."řekl a odešel.
,,Bello,asi by bylo dobrý,kdyby si bydlela u nás.Blízko mně a samozřejmě Carlislea."navrhl mi.
,,Asi ano."řekla jsem a usmála se na něj:
,,Já si teď půjdu domů zabalit a připravit se na večeři a uvidíme se večer.Jo ještě,Edwarde,půjčíte mi auto?"
,,Jistě miláčku.Rose!"otočil se.,,Připrav Belle tu karmínovou Audinu.Děkuju."
,,Jasně."ozvalo se zezdola.
Pomalu jsem se zvedla a sešla schody až dolů do auta.Rozloučila jsem se a vyrazila domů.Doma jsem se najedla a chvilku ještě odpočívala.Asi ve čtyři hodiny odpoledne jsem si začala balit,ale jen to nejdůležitější. I když jsem těhotná sotva 48 hodin už mě to vysiluje.Nakonec jsem si na sebe vzala dlouhé volné béžové společenské kalhoty a uplé červené tričko s 3/4 rukávem.V koupelně jsem si vyčesala vlasy nahoru do drdolu a vytahala z toho pár pramínků,které jsem pak natočila.A nakonec jsem se nalíčila a obula do balerínek na nízkém klínku.Když jsem prošla okolo zrcadla,všimla jsem si,že mi břicho zase nepatrně povyrostlo.Líbilo se mi to.Začala jsem svoje miminko hladit.Zrovna když jsem si brala kabát vešel dovnitř Edward:
,,Ahoj.Můžeme jet?"přikývla jsem a chtěla jsem si jít pro tašku,ale on řekl,že mi ji vezme.Nastoupili jsme do auta a vyrazili:
,,Napřed zajedeme dát tvoje věci domů a pak pojedeme na to jídlo,souhlasíš?"zeptal se mě,i když to byla spíše informace.
,,Dobře.Mimochodem ti to dneska sekne..."
,,Tobě to sluší mnohem víc Bello."
,,Děkuju."poté jsme vyložili Alice,Rose a Esme do rukou moje dvě tašky a vyrazili jsme na večeři.
,,Kam vlastně jedeme Edwarde?"zeptala jsem se ho.
,,To je překvapení Bells.Doufám,že se ti tam bude líbit."odpověděl a já dál sledovala okolí okolo silnice.Pomalu se setmělo a když jsme bez zastávky projeli Seatllem začala jsem být trochu nervózní.
,,Bello běžte si s děťátkem lehnout dozadu na sedačky.Bude to dlouhá cesta."řekl a znervóznila ještě víc.
,,Edwarde,kam to jedeme?!"začala jsem se vyptávat.
,,Věř mi miláčku,bude se ti tam líbit."
Věřila jsem mu,tak jsem si lehla a po chvilce usnula.
* * * * *
Probudila jsem se někdy okolo sedmé ráno a zeptala se:
,,Jsme už tam?"
,,Ještě tak necelou hodinku ,ale už tam budeme."S těmi slovy jsem se zvedla a koukala kolem sebe.Viděla jsem krásné slunečné pláže a moře.Tipovala jsem to na Californii.Určitě je to Californie.Sedla jsem si dopředu a uviděla velký nápis:VÍTEJTE VE FILMOVÉM MĚSTĚ LOS ANGELES.
,,Edwarde...My jsme v L.A. Bože,sem jsem vždycky chtěla!"zaječela jsem.
,,Já vím.Alice mi to řekla.Viděla u tebe doma fotky z Los Angeles.Tak jsem si řekl,že tě sem vezmu."
,,Děkuju."a dala mu pusu.Zastavili jsme a šli se nasnídat do pekárny u pláže.Všimla jsem si,že mi zase povyrostlo břicho.K snídani jsem si vybrala jablkový šátek a jahodovo-vanilkový koktejl.Byla to mňamka.Poté Edward řekl:
,,Chceš jít do hotelu pěšky nebo autem?"
,,Počkej.My tu budeme celý víkend?"
,,Ne.Celý týden."
,,Páni!!Asi bych se chtěla projít.Miluju tě."
,,Já tebe taky.Zavolám pro auto poslíčka." a odešel si zavolat.Byla jsem štěstím bez sebe.Těhotná,skoro vdaná a ještě v pekárně na pobřeží L.A.Já to prostě všechno miluju.Ale nejvíc z toho miluju Edwarda a naše dítě.Potom co jsme se nasnídali,jsme se šli projít.Šli jsme po pláži.Díky talismanům,které jsem sehnala u Volturiů jsme nezářili.Chytli jsme se za ruce,zuli si boty a po chvíli si zaačali povídat:
,,Líbí se ti tady?"zeptal se mě Edward.
,,Jo,líbí a moc."usmála jsem se na něj.
,,To jsem rád.Odpoledne by jsme mohli jít na jednu odlehlou pláž a vykoupat se."řekl.
,,To by bylo skvělé,ale já tu nemám žádné věci."
,,Ale máš.Alice ti něco u nás zabalila."řekl a já s úsměvem přikývla.Asi po půl hodině kochání se oceánem a slunečném počasí jsme došli do hotelu.Byl velký.Byl obrovský,mrakodrap.Vešli jsme tam a už Edwardovi dali klíčky od pokoje a poslíček nás tam zavedl.Ve výtahu jsem se ho zeptala.:
,,Do jakého patra jedeme?"
,,48.patro."odpověděl mi poslíček.
Koukla jsem se na tabulku s čísly a přečetla si,že je to poslední patro a že tam jsou střešní apartmány s bazénem.
"Páni." pomyslela jsem si.Cink,ozvalo se a mi vystoupili.Šli jsme dlouhou chodbou až do posledního nejodlehlejšího pokoje.Otevřeli jsme dveře a já jen udiveně otevřela pusu.Byl to překrásný otevřený pokoj s výhledem přímo na Hollywood a na moře.Byla vidět celá panorama L.A.Všimla jsem si,že z obýváku vedou ještě čtvery dveře.Vešla jsem do těch prvních.Byla to ložnice.Velká postel a opět výhled.Vyšla jsem a zalítla do druhého pokoje.Šatna,byla to šatna,ale obrovská.Takovou nemám ani doma v Denveru.A samozřejmě ještě koupelna.Taky byla hrozně velká s rohovou vanou.Když jsem vyšla z koupelny,vzal mě Edward za ruku a řekl.:
,,Pojď,něco ti ukážu."
A vyšli jsme na terasu.
,,O můj bože!To je nádhera!"Byl tam velký bazén,minibar a spousta lehátek a slunečníků.A k tomu všemu ještě ten výhled na Los Angeles.Byla jsem ohromena a ochromena tou krásou.Nevěděla jsem co mám říct,tak jsem ze sebe dostala jenom:
,,Oh,páni."a koukla jsem se na Edwarda.Tomu malému ve mně se to taky líbí,protože mě začalo kopat.
,,Ou..."předklonila jsem se.
,,Co ti je Bello?"přiběhl ke mně Edward.
,,Nic."odpověděla jsem.,,Jen má sílu."
,,Ono tě koplo?"zeptal se.
,,Jo a pořádně."
,,Pojď si na chvilku odpočinout." a sedli jsme si na pohovku.Zapli jsme televizi a dívali se na polední zprávy.Nic zajímavýho se nikde nestalo.
,,Co?Co jsi říkala?"řekl najednou.
,,Já neřekla nic."
,,Já...to děťátko slyším."
,,Co?...Co říká?"
,,Má tě rádo.A taky má rádo naše hlasy."
,,A kdo by neměl."dala jsem mu pusu.,,My tě máme taky rádi."
Odpoledne jsem si šla lehnout a při té příležitosti jsem přemýšlela o jménu.Když jsem vstala,bylo už pět hodin odpoledne a tak jsem se začala připravovat. Rozbalila jsem kufr od Alice a vybrala jsem si večerní středně dlouhé šaty barvy světle modré a černé balerínky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné akorát na ofinu jsem si dala pírko.Přišla jsem do obýváku a tam na mě čekal poslíček a řekl:
,,Dobré odpoledne slečno.Pan Edward mi řekl,abych vás odvezl za ním.Prosím,pojďte za mnou,"
,,Jistě."řekla jsem a přemýšlela co Edward chystá.Nastoupila jsem do limuzíny a vyrazili jsme do centra Los Angeles.Po devíti minutách jízdy se auto zastavilo.Byl to hotel,mrakodrap.Celý hezky svítil.Vešla jsem dovnitř a šla do restaurace kde jsem viděla Edwarda.Usmála jsem se a zamávala.Když jsem vešla,začala hrát hudba.Zamířila jsem rovnou ke stolu a sedla si.Po cestě jsem potkala číšníka,který mi dal do ruky tucet rudých růží.
,,Děkuju" usmála jsem se na něj a pak i na Edwarda.A šla jsem dál ke stolu.
,,Dobrý večer krásko."pozdravil mě Edward.
,,Dobrý večer."opětovala jsem pozdrav.
,,Posaď se."pobídl mě.
Posadila jsem se a čekala co se bude dít dál.Edward se taky posadil a hlavní číšník nám přinesl dezert. Byl to čokoládový dort se šlehačkou a jako třešnička na dortu byla jahoda.Byl vynikající. I když jsem upír,a obzvlášť teď,když jsem těhotná, mám větší žízeň a chuť na krev.
,,Chutnalo ti to?"
,,Ach ano.Bylo to výborné."
,,To jsem rád.Ještě počkej co přinesou teď."řekl a právě v tu chvíli číšník přinesl hlavní chod.
,,Páni!!! Humr?! Toho jsem neměla ani nepamatuju."smála jsem se.
,,To jsem rád,že jsem se trefil."
Během 15 minut jsme dojedli a....
A PAK SE TO STALO:
,,Bello,chtěl bych se tě na něco zeptat."
,,Tak se ptej."řekla jsem mu.
Mezi tím přinesli základnu dortu a začali ji zdobit.
,,Bello,Moc vás oba miluji a chtěl bych,abychom spolu byli na vždy,a tak Isabello Swanová,staneš se mou ženou?"Klečel na koleni.
Nevěřícně jsem koukala a usmála jsem se.
,,Oh Edwarde,jistě,že si tě vezmu.Miluji tě a čekala jsem takovou dobu na tebe,nechci tě teď ztratit. Takže: Ano,stanu se tvou ženou!"Objala jsem ho okolo krku a dala mu pusu.
Vykřikla jsem a koukla se na překrásně nazdobený dort.Číšník ho nakrájel a nandal nám na talíř.Když jsem se koukla na svůj kousek dortu,uviděla jsem ho.Byl překrásný,krásně se třpytil a ten diamant na něm byl obrovský.A hlavně,byl to můj snubní prsten.Prsten,který mě věčně bude vázat k Edwardovi.
,,Pane bože,Edwarde.To je...je krásné.Překrásné."
,,To jsem rád,že se ti líbí."vzal ho z toho dortu a nandal mi ho na prst.Byl mi jak ulitý.
,,Miluju tě."řekla jsem.
,,Já tebe,vás oba,taky miluji."
Byla jsem šťastná.Byla jsem dokonalá.Měla jsem všechno,všechno co jsem kdy chtěla a potřebovala.Jsem těhotná a Edward mě požádal o ruku.Technicky vzato jsem už zasnoubená.Ó Bože,já řekla ano.Já řekla ano...
,,Edwarde?"
,,Ano lásko?"zvedl hlavu od stolu a koukl se na mě.
,,Víš už nějakou dobu přemýšlím o tom,jak se bude naše dě