,,Mami, chvátej! Musíme jet! Za 4 hodiny tam musíme být!" zakřičela jsem.
,,V klidu. Máme čas." uklidňoval nás Martin, mamky
přítel.
,,Já vím, ale znáš mamku." usmála jsem se na něj.
,,Jsem tu. Můžeme
jet." konečně oznámila mamka.
Byla jsem nedočkavá. Tak moc jsem se na Krétu těšila.
S rodinou jedu k moři asi po 4 letech. Věci jsme naložili do auta, dojeli do Suchého Vrbného pro
nevlastní babičku Jarku a hurá do Brna na letiště.
Letí nám to v 19:20, takže v 17:20 tam
nejdéle musíme být a znám mamku, takže určitě zabloudíme. A jak jsem si myslela, tak se taky stalo.
Vyráželi jsme z Českých Budějovic v 12:30, cesta do Brna i mimo dálnici trvá maximálně 3,5 hodiny.
Jsou 4 a my jsme ještě asi hodinu od Brna. Panikařila jsem a tak konečně koupili dálniční známku.
Nakonec jsme po dálnici jeli sotva 20 km. :D
V Brně na nás už čekala mamky kamarádka
Milena, která tu žije. Dovezla nás na letiště, ale po cestě jsme se ještě zastavili na kafe. Díky
bohu. Přesně v 17:20 jsme dorazili na letiště a nálada se čím dál tím víc zlepšovala. Rozloučili
jsme se s Milčou a šli se odbavit. Chvíli jsme zůstali ještě v hale, dopíjeli poslední zbytky pití a
šli na pasovou kontrolu. Zatím vše bez problémů. V hale jsme měli ještě asi půl hodiny, tak jsme se
koukli do obchodů a po chvilce z nás byla chodící parfumerie. Rychle ještě na jedno kafe, sníst
horalku a hurá na gate. Zajásali jsme, sebrali si věci a šli do letadla. Cítili jsme se uvolněně a
radostně. Letíme na dovolenou! No není to snad dost dobrý důvod ke štěstí?
Let byl v
pohodě. Letušky byly příjemné a v letadle ani nebyla zima. Okolo 23 hodiny místního času ( na Krétě
je o hodinu víc než v ČR) jsme přistáli v Heraklionu. Konečně. Přestoupili jsme do autobusu a po
chvilce cesty dorazili do hotelu Malievi. Neskutečně krásné místo. A ten výhled přímo na moře z
našeho pokoje! Mamka, Martin a Jarka šli do baru na drink, ale já nemohla odolat a spěchala dolů k
moři. Je nádherné svobodně se nadechnout a cítit jen sůl a vodu. Nic víc.
Na to, že
jsme šli spát asi ve 3 ráno a vstávali v půl 8, protože od 8 byli snídaně, necítili jsme se vůbec
unaveně. Spíš naopak. Cítila jsem se plná energie a pozitivního myšlení. I když zrovna nesvítilo
sluníčko, neztrácela jsem naději a po snídani jsme s Jarkou vyrazily na pláž. Po půl hodině za námi
přišla i mamka s Martinem a to už i svítilo sluníčko. Celé dopoledne jsme si užívali na pláži. Blbli
ve vlnách, potápěli se a opalovali. Ve 13:00 jsme dorazili na oběd.
